Jak často k odcizení mezi sourozenci dochází?
Výzkumy ukazují, že přibližně 28 procent dospělých zažilo aspoň jedno období odcizení od sourozence. To znamená, že víc než čtvrtina lidí prošla krizí v sourozeneckém vztahu. Jako hlavní faktory se často objevují vzpomínky na preferenční zacházení v dětství, kdy děti vnímají, že rodiče jedno z nich upřednostňovali. Poloviční sourozenci a nevlastní sourozenci, kteří v dětství nesdíleli společnou domácnost, mají výrazně vyšší míru odcizení než plní sourozenci.
Kdy se vztahy začnou komplikovat?
Existuje devět klíčových dětských zkušeností, které mohou vést k odcizení v dospělosti. Prvním z nich je významné rodičovské upřednostňování. To může vyvolat zášť, kdy je jeden sourozenec „vyvolený“, zatímco druhý se cítí opomíjený. Dalším faktorem je rodičovský rozvod nebo velké rodinné narušení, které do vztahů vnese soutěživost o pozornost rodičů. Nedostatek společně stráveného času v dětství je dalším rizikem, protože sdílené zážitky pomáhají vztahy posilovat.
Zmiňuje se i pojem parentifikace (kdy dítě přebírá roli pečovatele nebo zodpovědnost dospělého). Tento jev ilustruje příklad Emmainé nejlepší kamarádky, která už ve dvanácti letech vedla domácnost a nyní, po dvaceti letech, s rodinnými sourozenci skoro nemluví. Mezi další nebezpečné faktory patří neřešené sourozenecké zneužívání a prostředí, kde je emoční vyjadřování odrazováno.
Soupeření mezi sourozenci se může vyostřit, když je jeden z nich označen jako rodinný „obětní beránek“, což vede k tomu, že si ten člověk přisvojí roli „problémového dítěte“. Výrazně odlišné prožité zkušenosti v rámci téže rodiny — třeba změny v rodinných financích nebo kolísání duševního zdraví rodičů — mohou taky způsobit, že si každý pamatuje dětství jinak.
Jak rodiče ovlivňují vzorce chování
Rodiče, kteří sami používají odcizení jako způsob řešení konfliktu, často nevědomky učí děti, že ukončit vztah je přijatelné řešení. Tenhle vzorec se pak přenáší dál na další generaci. Emocionální následky těchto zkušeností často vyžadují vědomé úsilí a někdy i odbornou pomoc, jak ukazuje příklad Boba, člena pokerové skupiny vypravěče.
Odcizení sourozenců je složité a častější, než si lidi myslí. I když kultura idealizuje sourozenecké vazby, občas je potřeba uznat, že některé vztahy nemusí vydržet navěky. Jak vypravěč navrhuje, stojí za to se zeptat: „Jaká byla vaše zkušenost se sourozeneckými vztahy?“ Tím si můžeme líp porozumět a případně léčit staré rány.
