Skryté já a veřejná maska
Existenciální izolace popisuje pocit, že váš vnitřní život je odpojený od světa kolem vás, i když jste fyzicky mezi lidmi. Elizabeth Pinel a její kolegové ji odlišili od běžné osamělosti a zdůraznili, že tahle izolace existuje bez ohledu na to, jestli má člověk kolem sebe ostatní.
S tím souvisí pojem, který v roce 1990 definoval Dale Larson jako “self-concealment” (tedy sebe-skrývání). Larsonovy výzkumy na kalifornské univerzitě v Santa Claře ukázaly, že zvyk skrývat své autentické já vede k úzkosti, depresi a dokonce k tělesným zdravotním potížím.
Podobně to vidí i Alex Wood a jeho tým z University of Stirling ve Skotsku. Dospěli k závěru, že schopnost žít autenticky (bez neustálého skrývání) silně koreluje s duševní pohodou. Lidé si ale často potlačují pravé já jako obranu vůči prostředí, které upřímnost netoleruje a klade důraz na společenské schválení.
Příběh ze Singapuru: uvězněni ve vlastní masce
Jedna osobní zkušenost to pěkně ilustruje. Před několika lety v Singapuru, při večeři s obchodními partnery, byl jeden kolega výjimečně bystrý a vtipný. Na konci večera přiznal: „Už dělám tuto verzi sebe tak dlouho, že možná ani nevím, jaká je ta původní.“ Ten moment ukázal, jak nás honba za společenským přijetím může svázat v neautentickou verzi sebe sama.
Zhruba rok poté, na jiném místě, byl ten samý kolega klidnější a méně uhlazený. Bylo vidět, že se snaží „naučit chodit bez berle“ — začal shazovat sociální masku. Začal chodit na terapii, která mu otevřela oči, jaké to je, když někomu opravdu záleží na tom, kdo jste, a nesnaží se vás jen obdivovat.
Zdraví a cesta k opravdovosti
Výzkum Julianne Holt-Lunstad z Brigham Young University podpořil myšlenku, že subjektivně vnímaná sociální izolace může být až tak škodlivá jako kouření patnácti cigaret denně. Studie ukázala, že maskování pravé osobnosti vyžaduje obrovskou kognitivní námahu a brání opravdové intimitě, zatímco udržování dvojího života je často oceňováno společenským přijetím a nižším konfliktem.
Odborníci se shodují, že odhalit „nedělní verzi“ sebe alespoň jedné osobě nebo vyhledat terapeuta může být efektivní krok k přerušení tohoto cyklu. Jak zní jedno doporučení: „Předváděné já získává obdiv. Skutečné já získává intimitu.“
Snažit se žít v souladu se svým autentickým já může zlepšit nejen duševní, ale i fyzické zdraví. Otázka zůstává — je každý z nás připraven být skutečně viděn a znám a vzít na sebe rizika i odměny, které to přináší?
