Jak se mění priority, když ubývá času
Podle Teorie sociálně-emocionální selektivity (SST) hraje vnímání času velkou roli v tom, jaké cíle lidé preferují. Když se čas zdá nekonečný (typicky v mládí), lidé se soustředí na získávání vědomostí a plánování do budoucna — například budování kariéry a nabírání zkušeností. Jak se ale časový horizont zkracuje, lidé začínají upřednostňovat emocionálně významné a smysluplné zážitky, které jsou tu a teď, což souvisí s psychologické motivy v komunikaci.
Výzkumnice Laura Carstensen z Stanfordu tráví desítky let zkoumáním těchto jevů. Její práce ukazuje, že když je čas vnímaný jako omezený, lidé přirozeně začnou naplňovat jeho hodnotu trávením ho emocionálně smysluplnými způsoby. Jak sama říká: “Jak se čas stává omezenějším, stává se cennějším — a lidé přirozeně začnou naplňovat jeho hodnotu tím, že ho stráví emocionálně smysluplnými způsoby.” (citát v originále)
Co to znamená pro vztahy a pozornost
S přehodnocením priorit souvisí i to, že starší lidé víc vnímají pozitivní informace a méně se nechávají zatěžovat negativním. Mnozí také provádějí tzv. „prořezávání“ sociálních sítí — vybírají si méně kontaktů, ale bližších a emocionálně důležitých. Tahle selektivita obvykle zlepšuje jejich emoční pohodu.
Psycholožka Becca Levy z Yale zjistila ve studii publikované v Journal of Personality and Social Psychology, že lidé s pozitivním sebepojetím stárnutí žili v průměru o 7,5 roku déle než ti s negativním vnímáním stárnutí. Její výzkum potvrzuje, že způsob, jakým člověk vnímá stárnutí, může mít velký vliv na délku a kvalitu života.
Důkazy z experimentů a praktické důsledky
Experimenty ukazují, že i mladší dospělí začnou upřednostňovat emocionální význam a blízké vztahy, pokud jsou konfrontováni s představou omezeného času — například scénáři o stěhování do jiného místa nebo o vážném onemocnění. V takových situacích se jejich volby podobají těm u starších dospělých.
To, že někteří lidé méně pečují o vytváření pečlivě kontrolovaného společenského obrazu (někdy označované jako „nechat jít“), často neznamená lhostejnost. Spíš jde o strategické šetření energie pro důležitější vztahy a zážitky. Příklad: sedmdesátiletý strýc, který se nenechá vyvést z míry rodinnými hádkami, nejedná z apatie, ale z vědomé volby.
Negativní stereotypy a co s nimi dělat
Negativní stereotypy o stáří — že starší lidé jsou méně schopní nebo méně zapojení — mohou mít škodlivé následky pro jejich tělesné i duševní zdraví. APS (Association for Psychological Science) a další vědecké zdroje ukazují, že pozitivní sebevnímání, jak dokládá Levyho studie, může výrazně prodloužit život.
Pro mladší lidi může být užitečná jednoduchá otázka: „Kdybych měl méně času, trávil bych ho takto?“ Tahle otázka může pomoct lépe si ujasnit priority už v mládí.
Starší dospělí tedy ve skutečnosti nepečují méně — pečují chytřeji a víc cíleně. Využívají omezený čas k tomu, aby se soustředili na to, co pro ně opravdu něco znamená, a tím mohou inspirovat i mladší generace, aby přehodnotily svůj vztah k času a prioritám.
